Ryba v kleci a kanárek v akváriu

Pamatujete si jak komik Holzmann v jedné ze svých povídek vypráví, že se pokoušel vložit do akvária kanárka a rybu vměstnat do klece? Nějak mu to stále nefungovalo. Ryba nezpívala a kanárek nechtěl plavat. 

Při toho typu povídkách se chytáme za břicho a tečou nám slzy, dobře se bavíme. Zdá se, že povídky nás mohou taky něčemu rozumnému a důležitého pro život naučit. Že věci mají být na svém místě, mají plnit své poslání. Lidé mají pracovat a sloužit podle obdarování, kompetencí. Říká se, aby se „švec držel svého kopyta“. V opačném případě nic nebude zpívat, ani plavat, jak má. Nastane chaos, nebude se dařit, lidé budou zmateni frustrováni. Slovy povídky: „kanárek se utopí a ryba lekne na vzduchu.  Tak mně povídky inspirují pro náš současný život. V průběhu těch posledních dvou týdnu mně především 3 informace „nadzvedly ze židle“. Myslím, že po těch našich ročních zkušenostech jsme se již jako občané mnohému naučili, některým věcem přišli „na kloub“. Obecně lze říci, že jsme se srovnali, podřídili, postěžovali si na vládu, někteří přijali různé více, nebo méně konspirační teorie. Nakonec jsme si docela zvykli, chodíme, jak beránky a čekáme co a jak? Nevíme téměř nic.

     Znova se ozývají otázky, zda je naše vláda kompetentní, zda jsou věci, jak mají být? O některých předešlých kauzách, přešlapech a špatných rozhodnutích již byly napsány mnohé články. I vůči panu premiérovi. Jeho poslední nekompetenční povídání o maturitách, asi nadzvedlo mnohé občany. Premiér země, který má velkou zodpovědnost za vedení vlády by se neměl vměšovat do oblastí, které jsou v kompetenci MŠ. Možná byl pod tlakem, nebo aby nestála řeč tak řekl, že „maturity jaksi nejsou důležité“. Lze se bez nich obejít. On se nikdy po nich neptal u svých podřízených.

     Vše je důležité, závěrečné zkoušky, maturity, státnice. Jsou závěrem studia, vstupem do další etapy, přinášejí radost. Kdysi byly nazvány zkouškou dospělosti. Je to opravdu neuvěřitelné, že se premiér země skloní do takové stupidní věty. To může odradit i do budoucna maturanty, sníží kredit tohoto hodnocení. Namísto, aby studenty povzbudil, ocenil jejich snahu k přípravě v nesnadné době tak si „pustí jazyk na procházku“. Myslím si, že premiér demokratické země by měl mluvit střídmě, málo a jen v důležitých momentech, křižovatkách v národě. Náš premiér mluví a voda teče. Je předmětem parodií na svoji osobu (Čau lidi). Je to opravdu komické, směšné k popukání, ale vychází ze skutečnosti. Přiznám, že z toho nemám radost. Jako křesťané si máme vážit našich postavených v moci, podle Písma a máme se za ně modlit. Je to dost těžké. Ani se to moc nedaří. Při těch mnoha klopýtnutích, možná i pádech ve službě premiéra, společně s neúctou, kterou sám vyvolává, to bude mít zcela zřejmý dopad na naší společnost a možná i na další generaci.

     Po druhé jsem se zvedl prudce ze židle při projednávání ekologické havárie na řece Bečvě. Po pěti měsících zmatků, mlžení, zřejmě lží, zazněl v parlamentu návrh na vytvoření komise pro vyšetřování. Nebyl schválen hlasy vládnoucích stran a KSČ. Myslím, že k této šílené kauze není moc co říci. Jen to, že pan ministr životního prostředí se ukázal jako nekompetentní, nemoudrý a naprosto loajální premiérovi. Nikdy jsem neslyšel, aby měl jiný názor, než jeho šéf. Jako všichni jemu oddaní poslanci a členové ANO. Každý ví, že je ve své funkci právě proto, aby zabránil podobným kauzám, nebo případně vyšetřil, a sjednal pořádek. Myslím, že to je největší hřebík do rakve důvěry vládě, jak se často ve společnosti omílá. To znamená, že není potřeba recyklovat odpad, udržovat řeky a lesy v čistotě? Je to zbytečné? Vláda na to „kašle“ ve velkém, dává nám příklad. Uvědomují si tito lidé, jaký fatální dopad tato kauza bude mít na celou společnost i na mladou generací.

     V povídce pana Holzmanna zahynula rybka a utopil se kanárek, protože nebyly na pravém místě. V Bečvě tisíce tun ryb zahynulo, protože  nezodpovědní, nekompetentní, neschopní, lhostejní lidé se věnovali jen svým zájmům a dodnes to dělají.

     Potřetí jsem vyskočil ze židle, když byl pan ministr dotázán při interpelacích poslancem, zda je potřeba nosit respirátory v zastavěné oblasti, pokud není nikdo nablízku. Odpověď zazněla, že „ano, protože by se nám výjimky mohly plést“. To je odpověď hodná ministra. Na druhý den se poopravil, a slíbil, že se na to zeptá odborníků.

     To je zas jako kosa na kámen. To znamená, že se doposud neptal odborníků. Na základě čeho bylo toto rozhodnuto. Takže celý národ je ovládnut respirátory i venku, aniž by bylo zřejmé, kdo to rozhodl. Nebyli to odborníci. Podle selského rozumu, když kolem nás nikdo není, tak náš vydechnutý „materiál“ do respirátoru, si bereme nosem, nebo ústy zpátky. Je to nepochopitelné. Kdysi moje rouška chránila tebe a opačně. Když jsem sám venku, tak můj respirátor ničí mne. To je logika. Myslím, že lidé pochopili již nyní stupidnost některých opatření a opravdu jednají nejen selským, ale svým zdravým rozumem. Sám jsem si prošel "Covidem", nebylo to příjemné. Ale přitom jsem roušku používal po celou dobu i používám. Ale neozvat se a slepě následovat, by bylo ke škodě pro nás i celou společnost.

     Zdá se, že jediný pravý důvod znásobení počtu respirátoru je jednoznačný, pro neúměrný ekonomický zisk zainteresovaných osob, nebo firem. Ještě mají možnost, možná poslední, tak si toho užijí na úkor nás všech.