Má ještě láska stále naději a vytrvá?

"Ať se děje cokoli láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá." Možná se někdo právem zeptá: "Je to jen další fráze, které slyšíme často, zvláště ty o lásce? Těch písní, básní. Je jich jako písku na břehu mořském.

Svatební ozvěny.

Čím více se zamilováváme, zpíváme, vyznáváme lásku, tím více ji zneužíváme ve svůj prospěch, tím více je mezi námi nenávisti, zklamaných naději, zraněných manželek, manželů a dětí, které po nich zůstanou. Skutečně láska vydrží, má naději, vytrvá? Kdo vám dává tu jistotu, že právě ta Vaše vydrží navždy. Každý manželský pár i ty, které stály před oltářem mají za to, že jim se to nemůže stát. Oni jsou jiní, jejich láska vydrží. A často zůstaly vzpomínky a oči pro pláč. Mladá generace, která se dívá kolem sebe se ptá? Stojí nám to za to se brát, přijímat závazky? Rád bych řekl, stojí to zato. I my máme naději a věříme, že tato láska, které byla zažehnuta Bohem ve vašich srdcích má naději, vytrvá. Pokud to je opravdu Boží láska, on ji zachová a prohloubí, posvětí, navzdory čemukoli tato láska vydrží. 

Přiznám se, že jsem musel hodně přemýšlet o tom, co zde má být řečeno. V našem sboru je mnoho lásky. Mladí lidé se do sebe zamilovávají a svatby se hrnou jako z rukávu.   A pak se také pohrnou děti, jak jinak. Je to příjemné a milé. Jen kazatel si láme hlavu nad tím, co ještě lze říci, co nebylo řečeno. Možná bych mohl zopakovat epizodu z filmu Titanic o lásce až na smrt. Nebo, jak je důležité pamatovat na květiny podle Marie Rottrové. Jak její milý jí kdysi nosil plnou náruč aster a sněženky v dešti sháněl. A najednou už neshání, ale ona neztrácí naději, že ještě zase pokvetou. Mnohé jsme již slyšeli a rádi se k těmto příběhům vracíme.

Tak jsem přemýšlel o vašem životě. Jak se může vyvíjet. Oba pracujete v městské policii. Vaše práce je náročná. Jste často ohroženi. Sami vlastně pomáháte jiným s nasazením vlastního života. Jste v podobné situaci jako lékaři, učitelé, kazatelé, a mnoho dalších, kteří pracují s lidmi, snaží se jiné tahat z bryndy, učit,  pomáhat. Znamená to, že tito lidé také dokáží pomoci sobě, své manželce, dětem? Sám jsem zjistil mnohokrát, že právě v těch situacích, kde jsem intenzivněji zapojen do budování vztahů s jinými lidmi, snažím se řešit jejich problémy, přehlížím snad nevědomě,  potřeby svých nejbližších pro mně bytostí, manželky a děti. Sám poučuji, jak mají jiní milovat a sám to někdy zpackám jako malý kluk.

Znal jsem důvěrně člověka, který se narodil před sto léty a samozřejmě již není mezi námi. V základní škole ukončil 5 tříd. Musel těžce pracovat, tak nechodil do školy. Po létech se oženil a vychovával 5 děti. Začal pít a nebyl z něj dobrý otec ani manžel. Pak prožil setkání s Bohem a Ježíšem Kristem. Jeho život se radikálně změnil. Dožil se mnoha vnuků a pravnuků. Dvacet let pečoval o těžce nemocnou ženu. Když zemřel, to první co mně napadlo byla myšlenka. To byl skutečný muž, výborný otec a pro nás dědeček. Chtěl bych takto milovat a žít. Přečetl velmi málo knih. Odkud bral tuto moudrost , sílu a lásku? Často jsem ho viděl na kolenou, jak se modlí a čte Bibli. Jako dítě, které přichází k otci. A pak jako otce, ke kterému se hrnou děti a vnuci. Sílu k životu čerpal u Ježíše Krista, kterého taky miloval a vyznával.   

 I ty Mirku máš časově náročnou práci. Nezapomeň, že již nebudeš sám. Pomáhej jiným, ale mysli na svou manželku. Bůh ti ji daroval jako úžasný dar. Naslouchej jí. Ona tě bude velmi potřebovat. Zastav se často. Buďte spolu jen vy dva. Povzbuzujte se navzájem, vyznávejte lásku.  

 My muži jsme často jako malí chlapci. Potřebujeme pohladit, ale nemáme rádi, když nám žena řekne, že něco ví lépe než my. Potřebujeme u ní položit své vavříny, ale i svá zranění. To jsou skvělé věci, které si můžeme uvědomit a realizovat. To ale nestačí. Musíme si přiznat, že jsme slabí a nedokážeme tyto věci naplňovat a realizovat. Potřebujeme moc, abychom dokázali milovat třeba i tam, kde není důvodu milovat, odpouštět tam, kde nikdo jiný neodpouští. Potřebujeme Boží moc. Být u zdroje věčného života u Ježíše Krista. Bůh je zdrojem lásky. Mnozí mluví o lásce, ale ve skutečnosti nikdy nezakusili, co znamená skutečně milovat. Tak jako Bůh. Láskou, která je zároveň  obětí. Ano zamilovanost časem může vyprchat. Uchváceni krásou zbledne. Tato láska však přetrvá. Kristus miluje nejdokonaleji. On se obětoval pro každého z nás. Nezávisle na tom, zda tato láska je opětována.

Možná si vzpomenete na film, který byl kdysi velmi úspěšný. Začíná a končí pomalu se ve větru  vznášejícím pírkem. Příběh o chlapci, který mluví ve frázích přejatých od své matky. Tento prosťáček vysvobozuje své kamarády z ohně ve Vietnamské válce. Zůstává věrný své dívce, navzdory její nevěře. Zůstává věrný sobě i svému dítěti, jakoby nevěděl, že je mnohým pro smích. Ale někteří se vydali za ním. Pochopili, že jeho život a láska mají hluboký smysl. Film se jmenoval Forest- Gump.

 Chci vás dnes povzbudit. Máte úžasnou příležitost se učit od Ježíše Krista. A pak budovat mezi sebou vztah, který má smysl. Kdyby těch  50 % rozvedených manželských párů hned na začátku uvěřilo a přijalo tuto životní moudrost, mohli být zachráněni spolu se svými dětmi. Nakonec i policisté by měli mnohem méně práce. Nemuseli by uklidňovat znesvářené, zatýkat agresivní a zasahovat proti opilcům. Boží láska léčí, uklidňuje, naplňuje. Vnáší harmonii a naději.

Závěrem ještě kratičký příběh ze života. Jejich manželství bylo u konce. Rozhodli se ten nesmyslný vztah ukončit. Najednou si někdo z nich všiml, že nad postelí měli pověšen obraz modlícího se Krista. Řekli si: „Léta jsme se již nemodlili. Zkusme to.“ Napřed jen koktali, a pak začali Bohu vyznávat každý za sebe své špatnosti, pýchu.  Když ukončili modlitbu, věděli, že jejich vztah je zachráněn, obnoven a naplněn novou láskou a silou. Zůstali navždy spolu.

Bůh způsobí, aby i vaše láska vydržela, měla naději a vytrvala až do konce.