KSČM a Jan Ámos Komenský

Myslím, že politické, nebo náboženské symboly mají veliký význam a pro některé  lidí hodně znamenají. Dnes jsem si všiml dvou. Vedle sebe ve skříňce  - logo KSČM a portrét Jana Ámose Komenského. Je to změna mysli, nebo pouhá fraška?

Dnes v Havířově u „Permonu“ na nástěnce, která  patří komunistům,  jsem viděl kuriózní obraz. Vlevo zářilo červené logo KSČM a napravo ilustrace Jana Ámose Komenského. Tak jsem se na první pohled tímto srovnáním pobavil.

Pak jsem si uvědomil, že to je docela pokrytecké a nevhodné, když si komunisté jako příklad pro dobrého učitele přivlastní právě Komenského. Co má společného jejich ideologie, kterou vyznávají, s učením a životem tohoto učitele národů? Pak jsem si doma připomněl hodnoty, které tento člověk vyznával a žil a ty jsou v naprostém  kontrastu vůči jejích životnímu krédu.  

Jan Ámos Komenský  byl hluboce věřícím člověkem, vyznávajícím křesťanskou víru, dokonce byl biskupem Jednoty bratrské. Za základ svého života považoval Bibli, z ní čerpal inspiraci pro osobní život i pro své pedagogické poslání a mnoho dalších oblasti, které jsou dodnes geniální a inspirující pro celé další generace.  Miloval Boha a Ježíše Krista.

Komunisté bohužel jsou nepřátelští vůči Bohu a křesťanské víře, tzn., že jsou vůči Komenskému,  jako olej a voda. Jinými slovy víra, jako taková působí na některé správné skalní komunisty jako „červený hadr na býka“. Během mého poměrně dlouhého života jsem prožil několik zkušeností, které toto rčení potvrzují.  Posmívali se mnohokrát, vyjadřovali svou nevoli, kritizovali vše, co páchlo, nebo i vonělo vírou. V některých situacích a zemích křesťany pronásledovali, zavírali do vězení a dokonce vraždili  a nepřestávají. 

Navzdory jejich praktikám se naše víra v době jejich totality tříbila, upevňovala a paradoxně byla zachována až do dnešních dnů.

Protože žijí v demokratické zemi, jejich postoje nyní jsou samozřejmě jiné. Ale stále se zdají být v zajetí sympatií k režimům, ze kterých původně vyšli a stále šilhají po zemi, kde „zítra již znamená včera.“

Musím upřímně podotknout, že jsem se setkával i s komunisty, kteří byli mými kamarády, dokonce přáteli.  To znamená, že se jaksi museli zpronevěřit, vymanit z programu strany, který se jasně vymezoval proti křesťanství.

Komenský se podílel na politických záležitostech.  Účastnil se mírových jednání anglicko-nizozemské války.  Během svého života taky velmi trpěl. Dokonce určitou dobu nesměl navštěvovat školu. Kvůli své víře se stal migrantem ze své země. Bylo mu bráněno v psaní knih. Některá jeho životní díla byla spálena.

Po jeho smrti v Holandsku byl pohřben, ale kostel, v němž byly položeny jeho ostatky byl zrušen a hrob Komenského upadl v zapomnění. Budova kostela sloužila jako dílna, skladiště a později byla součástí vojenských kasáren.

Zdá se, že život Jana Ámose Komenského se podobá osudům mnoha lidí, kteří žili, nebo stále ještě žijí v totalitě. Tehdy to byla totalita náboženská. Představte si hypoteticky, že Komenský žije v totalitě komunistické. Stejně tak by jako mnozí, nemohl navštěvovat školu podle svých představ, možná by pro své přesvědčení musel utíkat do ciziny, jako mnozí naši občané. Možná by byl šikanován a nemohl by vykonávat své duchovenské povolání, jako někteří. Stejně tak, jako tehdy mnozí lidé považování za odpůrce režimu byli pohřbeni, kdovíkde a ani „pes po nich neštěkl“.

Proto je šokující, že se komunisté honosí Janem Ámosem Komenským. Proč to dělají? Při nejmenším to je neslušné a pokrytecké. Pokud by to mysleli vážně, tak by museli alespoň přemýšlet o víře v Boha jiným způsobem, než jim to je vlastní. Nebo změnit své názory na ty, kteří jsou jiní, nesouhlasí a věří.

Mají štěstí, že spolu s námi žijí v demokracii. A že pro svou ideologii a její propagaci mohou využít i zneužít dokonce symboly jim cizí, možná jim odporné, ale hodící se „do krámu“. Moc bych jim přál, aby jim Komenský promluvil do duše. Aby „labyrint“ jejich světa se mohl proměnit na „ráj srdce.“

Závěrem si dovolím ještě zacitovat epizodu jeho myšlení ohledně školského systému:

„Cíl výchovy stanovil Komenský ve shodě s křesťanstvím. Cíl života není na tomto světě, nýbrž se skrývá ve vlastním učení, jako věčné blaženosti s Bohem. Člověk má poznávat sám sebe, ovládat se, a tak se povznést k Bohu. Z toho plynou tři další cíle: vzdělání vědecké, ctnost a zbožnost. Křesťanský základ je nejvíce patrný ve výchově mravní a náboženské. Písmo má být všem školám křesťanským začátkem i koncem každého učení. Je proti trestům ve škole, protože snižují zájem o vzdělání. Školy mají být opravdovými dílnami lidskosti a nikoli scholastickými mučírnami mládeže.“

Opravdu může být Komenský idolem pro komunisty? Zdá se, že určitě nepatří vedle loga KSČM. Nebo to celé je jen pouhá fraška, jako mnohé jiné?