Pondělí 20. ledna 2020, svátek má Ilona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 20. ledna 2020 Ilona

Jak se stát přítelem těm, kteří přicházejí a budou přicházet?

5. 02. 2019 3:09:27
Je skvělé, jak mnozí lidé, organizace, církve se snaží zmírnit globální, i místní bolest světa. Prožívám spolu s dalšími přáteli mnoho radosti ve službě cizincům. Článek je o těch, kteří přišli až k nám.

V naší službě cizincům, přistěhovalcům a etnickým skupinám, se snažíme vytvořit zázemí, jakousi oázu pokoje a porozumění. Někteří z nich museli opustit své domovy, aby zachránili své životy a nalezli přístřeší v jiné vzdálené, svobodné zemi.

Jsme skupina lidí z několika křesťanských církví. V průběhu pěti let jsme prožili mnoho zajímavých a radostných zážitků s lidmi, kteří přišli mezi nás, jako cizinci, asi z 35 -ti zemí (blízký a dálný východ a sever Afriky...), z některých válečných zón. Jedná se o legální přistěhovalce, kteří u nás žádají „mezinárodní, nebo doplňkovou ochranu“..

Žijí v pobytových střediscích MV ČR. Seznámili jsme se s některými a můžeme říci, jak to podobně vyjadřují i oni, že se časem cítíme být vzájemně přáteli. Společně podnikáme některé aktivity a je nám spolu dobře. Děláme to na zahradě pod pergolou, často na bowlingu, v rodinách, v církevních prostorách, při dobrém jídle v klubovně, v přírodě na horách. Učíme zájemce češtinu a hrajeme si s jejich dětmi. Někdy spolu jen klábosíme, nebo sdílíme naše životy. Mají možnost navštěvovat náš „bazárek“ a přijmout potravinové balíčky (v rámci potravinové pomoci EU a MPSV), kterou zprostředkováváme. Mnozí z nich se stěhují za práci a budou žít jinde.

Naše úloha je jen dobrovolnická služba a je určitou pomocí organizacím, které pečují o cizince profesionálně. Někteří z nás se stali dobrovolnými členy těchto organizací. Rádi bychom navazovali další vztahy s novými imigranty a těší nás, pokud časem již nejsou cizinci, ale se cítí, jako mezi svými přáteli. I my se cítíme navzájem obohaceni a prožíváme to, jako požehnání od Boha, pokud jsme mohli přispět konkrétní pomoci a zmírnit jejich trauma z cizích věcí a lidí a přispět k pokoji v jejich srdcích. Našim záměrem není primárně misie, jak je někdy v církví aplikována. Naše poslání chápeme jako přijímání cizinců, jak nám to doporučil Pán Bůh v Písmu. On miluje cizince, i my je chceme milovat a budeme to s jeho pomocí dělat i nadále. Navzdory tomu, že musíme čelit i nepřízní okolí, někdy jsme netrpěliví, nerozumíme mnoha věcem, postojům, kulturním i náboženským zvykům. Musíme si uvědomit, že nevíme, jak bychom se zachovali, pokud by naše osudy byly opačné. Pokud by někdo z nás byl nucen hledat přístřeší v cizí zemi pro záchranu své rodiny.

Tato setkání jsou docela náročná pro ženy, zvláště pro přípravu občerstvení, vzhledem k pestrosti kultur a stravovacích návyků. Každé takové setkání přináší nové vztahy a další možnosti, jak těmto lidem pomáhat. Nezávisle na jejich náboženství, kultuře, osobní víře a jejich světonázoru. Rád bych s Vámi postupně sdílel některé osobní příběhy přicházejících.

JEMEN

Setkávání s rodiči, kteří měli 5 dětí byla pro nás naplněná radostí a vděčností za zkušenosti, o kterých se nám před tím ani nezdálo. Mohli jsme poznávat neznámé etnikum, kulturu a jejich zcela odlišnou víru. Bývali v našich rodinách, rádi nás navštívili i v církví i na našich aktivitách. Mohli jsme je doprovázet v nemocnici při hospitalizaci jejich narozené dcerušky. Zdálo se nám, že jsme se docela sblížili, možná i díky jejich osobnímu příběhu v jejich zemi (vyhrožování smrtí, šikanování ze strany úřadů, pronásledování, úmrtí desetiletého syna). Jednoho dne se rozhodli změnit bydliště a odešli do jiné země. Pak jsme se dozvěděli, že měli k tomu určité, pro ně důležité důvody, jako obavu o jejich dorůstající dcery a další. Máme naději, že se jim daří dobře a budují si svůj nový domov..

VELKÁ ZEMĚ NA BLÍZKÉM VÝCHODĚ

Další příběh je o rodině, původem ze země, která má typické určení v názvu svého státu. Rodiče s jednou dcerkou nám vyprávěli o strastiplné cestě do Evropy, velký kus procházeli pouští.

Když přišli na naší akci, byli překvapeni, že se setkali s milým přijetím. Řekli nám, že jsme byli prvními lidmi, kteří jim takto vřele podali ruku k uvítání a zajímali se o jejich osud. Pro nás to nebylo nic zvláštního, pro ně velký zážitek. Po návratu do střediska byli rozhodnuti, že s námi chtějí zůstat. A zůstali. Po dvou létech jsme se docela hodně sblížili. Po intenzívním studiu Bible, na základě kázání v jejich rodném jazyce, oba prožili duchovní zkušenost a jejich život, priority a motivace byly zcela proměněny. Nyní žijí spokojeně v Praze, muž má docela prestižní zaměstnání, dcerka je dobrou žačkou, umí skvěle česky. Manželka učí jiné svůj rodný jazyk. Zároveň se podílí na stejné službě cizincům, s kterou se seznámila u nás v Havířově. Problém, který je sužuje, je několikeré zamítnutí mezinárodní ochrany a nejistota z toho vyplývající.

POBŘEŽÍ SLONOVINY A SENEGAL

Rád bych vzpomněl mé osobní kamarády, snad taky přátelé, z dvou afrických zemí. I po jejich vystěhování do Prahy jsme se setkávali, při mých častých služebních cestách. Považoval jsem to za výsadu, s těmito lidmi společně večeřet a nést jejich obavy a starosti o holý život. Někdy jsem je vyhledával na místech, mně jaksi dříve cizích. Vždy jsem míval pocit, že právě v těch temných zákoutích hlavního města, je s námi Kristus. Prožíval jsem zvláštní jeho přítomnost. Nepochyboval jsem o tom, že to byla vždy jeho „parketa“ a dnes je i moje. On vždy velmi pěkně hovořil o cizincích ve své zemi a hodně se o ně zajímal, podle Písma. Někdy jsem se modlil za ně i na ulici, podle jejich přání a potřeb, i když naše víra byla docela odlišná.

Jsem moc rád, že jsem se skrze tuto službu mým přátelům učil věcem, o kterých jsem dříve neměl ani ponětí. Nakonec jsem je vždy našel, někdy v nezávidění hodných podmínkách. Prožívali stejný problém, jako ti dříve popsaní – neustále odmítání azylu. Oba již pobývali v ČR více, než 12 let. Oba hovořili dvěma světovými jazyky, docela dobře i česky. Při tom musel jeden z nich jezdit každé dva měsíce docela daleko, pro razítko, již několik let. Je dobré si uvědomit, že to nejsou nelegální, ale legální přistěhovalci.

Rád bych s Vámi sdílel ještě pár jiných příběhů v dalším článku.

Autor: Tadeáš Firla | úterý 5.2.2019 3:09 | karma článku: 8.73 | přečteno: 591x

Další články blogera

Tadeáš Firla

Neuvěřitelná zpráva

Pro křesťany nejsou Vánoce jen idylkou, fantazií, nebo pohádkou pro dospělé. Právě narození Krista a jeho život, jsou součástí našich "křesťanských kořenů", jak občas o nich slýcháváme v médiích. Osobně se k nim hlásím, přijímám.

23.12.2019 v 22:03 | Karma článku: 14.10 | Přečteno: 288 | Diskuse

Tadeáš Firla

Šedesát plus

Jak říkávala moje babička: "Vůbec se neboj stáří. I nadále budeš dělat bláznivé věci, jen o něco pomaleji"

16.12.2019 v 15:56 | Karma článku: 17.99 | Přečteno: 412 | Diskuse

Tadeáš Firla

Bůh se stal tělem a přebýval mezi námi

„Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi," Co to znamená, že se slovo stává tělem, že to, co bylo řečeno se naplní, stane se? Asi naše doba je specifická v tom, že to, co bylo vysloveno, se nenaplňuje, není dodrženo.

16.12.2019 v 1:29 | Karma článku: 5.57 | Přečteno: 81 | Diskuse

Tadeáš Firla

O vánočním nepřijetí

Jedním ze symbolů Vánoc, které nezevšedněly a probouzejí zájem dokonce nekřesťanů, jsou Betlémy, jesličky. Výstavy jesliček stále přitahují návštěvníky. Jedná se jen o lidovou tvořivost, nebo na Betlému a jeslích, opravdu něco je?

16.12.2019 v 0:19 | Karma článku: 7.03 | Přečteno: 79 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Dětské koutky mají být na očích!

Vím, že zase narazím, ale... Právě proto, že je úplně jiná doba, než byla za mého dětství, právě proto si myslím, že dětské koutky, mají být mezi domy, tak aby maminky měly svoje děti na očích. A to i přes hluk, který tropí, ale...

20.1.2020 v 4:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“

Když v roce 1998 vydali Allan a Barbara Peaseovi knihu „Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách“, netušili, že se stane bestsellerem. Vynikající, pravdivá a zábavná kniha, která vám objasní chování mužů a žen.

19.1.2020 v 22:26 | Karma článku: 10.59 | Přečteno: 325 | Diskuse

Lukáš Vítek

Jak milovat v době Facebooku

Sex je bezpochyby jedním z největších podvodů této doby. Stala se z něho drahocenná komodita a na lásku se zapomnělo. Je to jako se vším: eroze lidského společenství zasáhla i intimní prostor.

19.1.2020 v 17:37 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 274 | Diskuse

Přemysl Čech

Je cosi nahnilého v tom českém biatlonu

Ano, je, a není to žádná čerstvá rána, ale jev už notně letitý, nejméně od Her zimní olympiády v ruském Soči v roce 2014. Tehdy se všechny pučící problémy rádoby zdárně schovaly pod létající koberec úspěchů v podobě medailí.

19.1.2020 v 17:12 | Karma článku: 15.35 | Přečteno: 823 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Případ Naama: Něco se připravuje

S blížící se návštěvou Vladimira Putina v Izraeli akceleruje dění kolem v Rusku uvězněné Izraelky Naamy Issacharové. Pozornost je soustředěna na to, kdy udělí ruský prezident Naamě milost.

19.1.2020 v 16:30 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 237 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 10.46 Průměrná čtenost 349

Jsem kazatelem Církve bratrské, ženatý, mám čtyři dospělé děti. Kromě mých pracovních povinností, se zajímám o otázku cizinců a o osoby na okraji společnosti.

Najdete na iDNES.cz