Je Kristovo vzkříšení plné rozporů?

Evangelijní zvěst se náhodnému čtenáři může jevit, jako rozporuplná. Je opravdu taková? Proč, navzdory textové kritice, snaze zničit Písmo, je pro mnohé stále velice cenná a aktuální pro naší dobu? Je možné porozumět, a přijmout?

Je Kristovo vzkříšení tím největším "požehnáním a darem nebe" pro lidskou rasu? Je také největším kamenem úrazu pro ty, kteří nepřijmou nadpřirozeno. I my křesťané si musíme ujasňovat, zda naše víra je postavena na moci Kristova vzkříšení. My se někdy neradí přiznáváme, že máme otázky. Vypadáme tak jistě, tak neochvějně, že ti, kteří mají otázky, potýkají se s pochybnostmi, si vedle nás připadají jako bezvěrci, ubožáci.

Vstal Kristus skutečně, nebo jsme se stali obětí největšího podvodu v dějinách? Probírali jste někdy podobné otázky ve svém nitru?  Existují různé interpretace jeho vzkříšení. Je k dispozici spousta pramenů historiků, archeologů, lékařů. Někteří z nich dokazují své výzkumy na toto téma.  Byla to pravdivá a historická událost? Pokud ne, tak jsme byli podvedeni. Obelhali nás ti, kteří žili před námi. Zničili jsme si život bájemi a pověrami. Jsme nejubožejší ze všech lidí. Jsme ve svém hříchu, pokud nějaký existuje, není žádný věčný život. Nikdy se po smrti nesetkáme. Není nikdo spasen. Nebo spasen je ten, kdo uvěří ve svém srdci, že Bůh vzkřísil Ježíše z mrtvých?  Je – li Kristus živý stojí za to žít. Vše je jinak. Jsme nejšťastnější lidé na světě. Začíná to již nyní, a bude pokračovat na věčnosti.  Pokud Ježíš nevstal z mrtvých, Velikonoce jsou ve své podstatě jen bájemi, nebo lidovými pověstmi. Pak není vhodné oslavovat křesťanský podvod a obelhávat sebe i naše děti.  Snad si pohrát jen s pomlázkou a barevnými vajíčky. 

Zdá se mi, že jedním z problémů, které může čtenář Písma vnímat velmi znepokojivě, je srovnání stejných příběhů v evangeliích, ve kterých se nacházejí rozdíly v detailech. Zvlášť je to patrné při velikonoční zvěsti. Evangelisté popisují stejné události a pozorný čtenář zjistí, že se od sebe liší. Neznepokojuje vás to? Tvrdíme, že Boží slovo je naprosto pravdivé a je zde tolik nesrovnalostí.  Kdyby se nás někdo zeptal. Kdo byl první u hrobu brzy ráno? Kdo se setkal s Ježíšem napřed, kdo později? Byla to Marie Magdaléna, nebo více žen? Kolik bylo v hrobě andělů, dva, nebo jeden? Směly se ženy dotýkat Krista, nebo ne? Vstoupil k otci po vzkříšení, nebo až později?  Existuje nějaké rozumné vysvětlení?

• některé tzv. rozpory při hlubším studiu zmizí jako rozpory
• evangelia jsou svědectvím očitých svědků. Každý z nich se zaměřuje na určitý pohled. Důležitý je pohled na Ježíše. To není jeho životopis. Ten musí být přesný. Jak reaguje, jeho postoje, vztahy, jak se projevuje jako lidská i Božská bytost. Sledují zvěst, poselství.
• události nejsou seřazeny chronologicky, ale podle určitého záměru autora, který lze studiem pochopit
• to, co se děje kolem, může působit chaoticky. Představme si dopravní nehodu. Lidé pobíhají tam a zpátky, nevědí, co by měli udělat. Kdybychom se jednotlivců zeptali, jak to tam vypadalo, dostali bychom mnoho variant odpovědí. Podle toho, na co se kdo zaměřil. Lékař by jistě hodnotil zdravotní stav zraněných, technický stav vozidel, a policista nám sdělí, kdo a proč zavinil nehodu. Jejich odpovědí mohou být dokonce protichůdné. Řekli bychom, že jsou nepravdivé? Pochybovali bychom o tom, zda se nehoda vůbec stala? Svědek hovoří pravdivě o tom, co viděl.  Ale jeho výpověď je dána tím, z jakého úhlu pohledu to viděl. Všímá si detailů, nebo je jen všeobecně schopen hodnotit situaci. Co je pro něho důležité, pro jiného nemá velký význam. Jiný si všimne úplně jiných věcí, nebo souvislosti. Někdo do vyprávění vloží své city. Zvlášť ti, kteří jsou nějak spojeni s události, která je popisována. Někdo, kdo miluje osoby, v ní zúčastněné. Jan si všiml, jak bylo složeno prostěradlo a šátek na místě, kde byl položen Ježíš. Pamatoval si, kdo napřed vešel do hrobu, kdo couvl a kdo pak vešel. On byl při tom. On to prožil.
• Bůh ponechal autorům Písma, aby byli sami sebou. Aby tam vložili svoji osobnost, schopnost popsat příběh, své obdarování, při tom je ale Duch svatý inspiroval a vedl.
• Písmo není knihou historickou, ani právním dokumentem, není přírodovědou. Je zjevením, poselstvím, svědectvím, které ale stojí na historických, právních, přírodních základech.
• vlastně NZ dává přednost odpovědím co, před jak. Co je podstatné, ne jak?
• můžeme s pokojem v srdci číst zvěst evangelia, bez obav, že máme před sebou tyto různé pohledy. Nemusíme se bát, že je třeba vypnout svůj rozum. Bible již prošla tak důkladnou kritikou, jako žádná jiná kniha v dějinách.  A obstála.  I nadále zůstane nejvyšší autoritou, v otázkách života a smrti. Bude nejvíce čtena, překládána a rozšiřována po celém světě.  
• Pro mně osobně biblický příběh o moci Kristovy lásky a oběti vnáší do osobního života v současné složité době pokoj, naději a vytrvalost.