"Stinné stránky" organizace Svědků Jehovových - Mezináboženský dialog

Tato část, bude pojednávat o tom, jak jsem se během mých rozhovorů se Svědky Jehovovými  seznamoval s oblastmi života, které byly pro mně doposud tabu. Postupně se stávaly nepochopitelné, některé hrozivější, než před tím.

 Dovoluji si takto hodnotit, protože to není mé hodnocení, ale jejich vlastní. Proto je autentické a důvěryhodné. Myslím, že toto povídání o "stinných stránkách" bude pro SJ složité a sám se vystavuji nepřízní z jejich strany, nebo podezření ze zaujatosti. Nejsem zaujatý, již několikrát jsem sděloval, že je mám rád jako mé spoluobčany, jako věřící, mám mezi nimi i pár přátel. Svůj nesouhlas a dokonce i despekt směřuji do Warwick (USA), vůči VRO (Věrný a rozvážný otrok), jak si s oblibou říká. Protože on si osobuje právo vládnout nad lidskými dušemi, pod rouškou Boha a jeho Slova. Taky věřím tomu, jak se to někdy ozývá, že jednotlivci v organizaci, věrní služebníci jsou oběťmi systému, aniž si to přiznají. Jsem přesvědčen, že jen pravda osvobozuje i když může být velmi nepříjemná a bolestivá. Odhaluje totiž nitro člověka, jako skalpel při operaci. Ale jen tento zákrok, pohled na pravý stav věcí a odstranění "zánětu" uzdravuje.

Toto pojednání má zároveň za cíl upozornit ty posluchače a zájemce, kteří nejsou na začátku zájmu o organizaci informováni o možných úskalích. Cesta zpátky je velice složitá, téměř nemožná, bez narušení a rozbití rodinných a přátelských  vztahů.

Oblast psychologická

• Strach

SJ prožívají velmi často strach. Je několik důvodů:

- Bojí se Armagedonu a mají obavu, zda obstojí, zda je Bůh "uzná". Mají strach, zda vytrvají až do konce v tisíciletém království a zda budou mít Boží schválení. Několikrát jsem od nich slyšel, že je důležité obstát do posledního dne, kdy přijde zkouška na jejich víru. Nikdo neví, jak to s ním nakonec dopadne. V případě, že zklamou Boha, přijdou o život věčný. Nikdy nemají jistotu, jen naději, že to nakonec nějak dopadne v jejich prospěch.

- Obava, zda dost pracují, zda naplňují Boží vůli a jsou dost podřízení a poslušní vedení.

- Strach z vyzrazení, v případě selhání z případného vyloučení z organizace.

- Strach o své děti, zvlášť v případě, že nejdou přesně po Božích cestách, nebo pokynů organizace a starších sborů. V případě jejich vyloučení je to drama pro rodiče. Musí předstírat svoji oddanost Jehovovi, zároveň prožívat bolest z totálního odloučení od dítěte. Setkal jsem se s maminkou, která mi řekla, že jako rodiče se odloučili od své dospělé dcery. Nebyl v tom její hřích, ale jen hledání vlastní cesty a svobody. Bolest v očích matky, smutek a obava o dceru byla zřejmá.

Vysvětlení postojů vůči svým dětem jsem slyšel i v dalších rozhovorech. Hlavním důvodem je snaha zachování čistoty společenství sboru. To je podtrženo biblickými verši, které jsou vytrženy z kontextu. Rodiče se musí naprosto distancovat od dětí. Přerušují veškerý kontakt. Pokud jsou vyloučené,tak jsou považovány za odpadlíky. 

- Strach z případného neodmítnutí transfuze krve pro dítě.

Nedovedu si to ani představit, co bych jako rodič prožíval v podobné situaci. Jakou hrůzu, obavu z jedné strany, ze ztráty dítěte,  zároveň strach, abych zůstal poslušný Jehovovi, zároveň strach ze sborové kázně, případně ze soudního výboru, nebo v konečném důsledku z odchodu. Jsem přesvědčen, že tato „schizofrenie“ musí mít fatální dopad na víru, na službu a poznamenává vztah s Bohem. Hovořil jsem pár krát na ulici na toto téma, slyšel jsem i osobní svědectví v rozhovorech i na videu, což potvrzuje uvedené  v tomto odstavci.

Je obecně známo, že strach působí velmi destruktivně na lidskou duši, zvláště v náboženských kruzích. Dlouhodobý strach zraňuje city, jako radost, pokoj, narušuje vztahy a vede v případě obav ze selhání k pokrytectví a ke lži. Většina pod tímto tlakem se bude snažit vypadat lépe, než doopravdy je.

- Nakonec to bude strach z odhalení a ztráty důvěry.

Nakolik toto hodnocení duševní oblasti je pravdivé, vědí jen sami SJ. Pokud se týká samotných symptomů strachu, lze je pochopit z literatury, kázání a rozhovorů.

Oblast etická

Jak jsem již uvedl v jiné částí mých pojednání, SJ patří mezi poctivé, slušné, usměvavé křesťany, kteří pravdivě, ale i zdánlivě dokáží milovat. Z rozhovorů, se zkušenosti jim blízkých osob vyplývá, že především organizace podporuje následující konání a postoje:

• Podmíněna láska

Miluje ty své, jim oddané, poslušné, srovnané naprosto loajální členy. V případě snahy se vymanit zpod „křídel“ rodiny, sboru, VRO, se mění scéna. Milující se členové začnou podezřívat milovanou osobu, napomínat, v další fázi, odsuzovat, nebo se uchýlí k pomluvám a žalování starším.

• Ostrakizace

V případě výstupu, nebo vyloučení nastává stav tzv.: „Ostrakizace“. Podle Wikipedie, to znamená: „Forma sociální kontroly, vytěsnění jedince z kolektivu nebo společnosti, jeho částečné nebo úplné ignorování. Je využíván kolektivem jako trest, nebo někdy jako forma nátlaku.“

Slyšel jsem osobně mnoho bolestných, srdcervoucích příběhů rodičů, dětí, druhých rodičů, přátel, kteří přicházejí o ty nejkrásnější, kdysi hluboké vztahy. Ptal jsem se několikrát, proč? Ti, kteří zůstávají, to zdůvodňují snahou o čistotu sboru. Jako druhý důvod uvádějí, že se jedná o výchovný prostředek k návratu do společenství. V tom je utvrzuje i literatura Strážné věže. Přitom studium Písma nám jednoduše ukáže, že tento jejich výklad Pavlových epištol je vytržený naprosto z kontextu a je explicitně proti Kristově zákonu lásky, tedy je hříchem.

Pro pozorovatele se tento jev v organizaci SJ jeví jako největší selhání systému. Podle našich zákonů o lidských právech a svobodě se zdá, že to je na hraně ústavnosti.

• Vzbuzování strachu z odloučení

SJ jsou vyučování, že vyloučení z Organizace = oddělení od VRO = oddělení od Jehovy. Zdá se, že náboženská povýšenost a pýcha již v tomto dosáhla vrcholu. To bývá pro mě něco, co mně dokáže vyvést z rovnováhy při rozhovorech. 

• Podněcování k nenávisti vůči „odpadlíkům“

Je zřejmé, že to je běžná praxe ve vztahu k těm, kteří byli vyloučeni, nebo odešli. Sám jsem svědkem tvrdosti, nenávisti ze strany SJ v kruhu mých vzdálených příbuzných. Je známo, že toto je kámen úrazu, o který se potýkají SJ a budou potýkat neustále, pokud jejich učení a praxe budou pokračovat. Tak to vypadá, jakoby SJ stavěli na tvrzení a doporučení svých předchůdců, např.: Rutherforda, který vůči odpadlíkům napsal tak drsná, neuvěřitelná slova, která se v tomto pojednání nehodí ani citovat.

„A navíc chceme nenávidět ty, jež svévolně ukazují, že nenávidí Jehovu, nenávidí to, co je dobré. …Nenávidíme je, ne že bychom jim chtěli škodit nebo jim přáli újmu, nýbrž v tom smyslu, že se jim vyhýbáme, jako bychom to činili s jedem či s jedovatým hadem, protože nás mohou duchovně otrávit.“ (Strážná věž, 15. června 1980, str. 8 (angl.)

„Zbožná nenávist je mocnou ochranou proti nesprávnému jednání… Děláme to? …Mezi těmi, kdo projevují nenávist k Jehovovi tím, že se proti němu bouří, jsou odpadlíci. Odpadlictví je ve skutečnosti vzpoura proti Jehovovi. …Jiní odpadlíci tvrdí, že věří Bibli, ale zavrhují Jehovovu organizaci a aktivně se snaží zabránit jejímu dílu. …křesťan [je] musí nenávidět (v biblickém smyslu tohoto slova) jako ty, kdo neoddělitelně přilnuli ke špatnosti.“ (Strážná věž, 1. října 1993, str. 19)

Pokračování příště...