Ani hrnek vody a nevpouštět další!
Na všechny komentáře pod mými "migračními" články bych nedokázal adekvátně reagovat, tak jsem je shrnul a napsal jsem další článek k některým reakcím.
Uvědomil jsem si, jak pohledy našich občanů na ty, kteří z různých důvodů opustili svoji vlast a hledají bezpečí jinde, jsou většinou nepřející, urážlivé, nenávistné, sobecké. I tehdy, když jsem psal především o dětech bez doprovodu, často o sirotcích, se čtenáři mezi sebou popuzovali a stavěli se odmítavě. Snažili se řešit celou problematiku imigrační politiky a bránili vehementně jen „svojí kůži“, bez sebemenšího zájmu o děti, které zůstaly uprostřed vyspělé Evropy osamocené, zbídačené, nemocné, hladové. Jen ti, kteří neviděli ani zdaleka migranty, nebo jejich děti, ani s nimi nikdy nepřišli do styku, budou tvrdit opak a budou hledat teorie, filozofická, politická i teologická zdůvodnění, proč nelze těmto lidem pomoci a přijmout některé z nich i do Česka.
Je to až šokující, když někdo v komentářích vyjádří obavu z toho, že v podstatě souhlasí s mým názorem a že si to, co jsem napsal, budu muset „vypít“. Co se to s námi stalo? Proč nás toto téma uvádí do strachu, nenávisti, rozdělení tak silně?
Dovolím si uvést jeden komentář, který vyniká nad všemi ostatními. Jedna paní napsala toto:
„Milý pane, pomáhat se má bezmocným, tj. (skutečným) dětem a starcům. Ostatním, dospělým, krátkodobě v krajní nouzi, např. v případě přírodní katastrofy. Tihle fyzicky zdatní příchozí si mohli dávno zbudovat vlastními silami přijatelnou existenci doma. Za mě: ani hrnek vody a nevpouštět další“!
I když respektuji svobodu slova a jsem za ní moc rád, za svůj dlouhý život jsem slyšel a četl mnohé šílenosti a nesmysly, mnohé jiné názory se snažím pochopit, nebo zapomenout, tento se mi zdá opravdu jako z jiného světa. Možná, že milá paní, spíše nemilá a zahořklá, měla těžký život a prožívá nějaké trauma, asi proto by se nemusela vyjadřovat k těmto velmi důležitým morálním otázkám. Myslím, že základním pravidlem obyčejné lidskosti je komukoliv a kdykoliv, pokud je v nouzi, je žíznivý, dát napít a poskytnout kus chleba. Ježíš řekl, že „Ten, kdo dá sklenici vody žíznícímu, nebude zapomenut. Obdrží odměnu z jeho rukou“. Dokonce povzbuzoval, abychom dali pít i našim nepřátelům. Abychom přijímali, ty, kteří nejsou hodni přijetí“. Zřejmě, že citovat Ježíše, nebo zmiňovat naše evropské kořeny v tomto kontextu je nevhodné, i když se zdá, že tyto zásady jsou důležitými v každé normální rodině při výchově dětí i v úmluvě základních lidských práv. Rád bych se dotázal, zda paní i vůči svým dětem mluví ve stejném „duchu“, jako v komentářích? Jak by asi reagovala, pokud by se, nedej Bože, nelezli ve stejných okolnostech, jako ti, o kterých sama píše? Pokud by jim někdo odmítl dát sklenici vody.
I když v komentáři je v závorce, že se má pomáhat bezmocným (skutečným) dětem a starcům, naskýtá se otázka, zda to je jen krutý žert, nebo paní si myslí, že děti imigrantů nejsou skutečnými dětmi? Jen ty její, nebo naše české? Nebo, že ty na Lesvosu, nebo v jiných táborech hrají jen divadlo, jak jsou na tom zle a nejsou ani skutečnými dětmi?
I když člověk nechce, tak se nasouvají myšlenky na některá historická období našich dějin, ve kterých zaznívaly ještě explicitněji podobné výroky, vůči lidem, kteří „nebyli skutečnými lidmi“, nebyli hodni vody ani chleba a nakonec ani života.
Je až udivující, že paní není sama se svým názorem, ale má další, kteří s ní souhlasí. Dokonce se mně zdá, jakoby mezi námi byli lidé, kteří tento postoj přijali jako svůj typický styl života. Již mnoho krát jsem slyšel i z úst premiéra, vicepremiéra, představitelů SPD a dalších, jak nebudeme přijímat ani jednoho. Jinými slovy nedáme ani jeden hrníček vody potřebným, aby se dostalo nám. Abychom především zachránili sebe.
Vzniká paradoxní situace v Evropě. Jedna skupina zemí, která přijala za své, že bude ctít i nadále základní lidská práva vůči sobě navzájem i vůči jiným národům v potřebách. Budou obezřetní, budou se snažit chránit své národy, ale budou lidští, etičtí soucitní.
Země V4, jak si vznešeně říkají, mají jiné záměry. Chlubí se tím, jak posílají na vnější hranici policisty a vojáky se psy, aby odháněli imigranty i s dětmi. Nemohu se zbavit dojmu, že v historii naší země jsme již podobné ukázky viděli několikrát. Premiér země se pyšní tím, jak je schopen řešit imigrantskou krizi a do země nepustí ani jednoho, ani dítě. Začal již v Sýrii stavět středisko a školy pro děti, jak to v České televizi sliboval?
Zrovna v době katastrofy na Lesbosu v Morii, kde zůstalo ohroženo kolem 13 000, z toho asi 4 000 děti, v čase kdy lidé podobného ražení usilují zlikvidovat fungující imigrantské tábory na svém území, se naší představitelé i občané „povzbuzují“ k absolutnímu nezájmu, až k nevraživosti vůči potřebným. Zdá se, že ten, kdo bude více bojovat proti přicházejícím, se stane příjemcem volebních hlasů. Jak egoistické a drsné to je.
Země jako Polsko a bývalé Československo, které ještě v nedávné minulosti posílaly na západ statisíce, většinou ekonomických emigrantů, kteří byli přijati se vším všudy, se nestydí před těmi národy, že nejsou ochotni, byť jen částečně zmírnit dopad globální krize a nechtějí ze zištných důvodů vzít kousek břemene našich přátelských zemí. To nelze vysvětlit, ani pochopit.
Myslíme si, jako národ, že v době „covidové krize“ máme jediný cíl, zaměřit se jen na naše nemocné, zemřelé a vyléčené? Přece žijeme jako lidé v úzce propojeném světě. Nejsme zde sami pro sebe. Jen vzájemné pochopení, rozhled, spolupráce, velkorysost, soucit s jinými lidmi nás může společně zachránit.
Jako křesťan věřím v „zákon růstu“. Když sejeme obilí, tak sklízíme obilí. Pokud necháme růst trní, tak nám časem „přeroste přes hlavu“ a zničí vše. Našimi slovy i komentáři zaséváme buď život, nebo nevraživost, bolest, nebo dokonce smrt jiných osob.
Když jako jednotlivci, nebo národ rozséváme pokoj, smíření, soucit, snahu pomoci, podpořit, sklízíme obvykle totéž. Jsem přesvědčen, že náš vztah k potřebným, bez domova, na cestách, hladovým patří do zákonitosti růstu a žně. Vychází z našich křesťanských evropských kořenů, pokud je ještě vůbec máme a uznáváme. Okolité západní země tento princip ctí a jednají v tomto kontextu.
Moc bych přál sobě, církví a našemu národu, abychom mohli v budoucnu vzkvétat ještě víc, než doposud, Abychom dokázali vytvářet prostředí vděčnosti a radosti i pro jiné národy. Prožili jsme spoustu Božího požehnání, abychom žehnali jiným.
Tadeáš Firla
Proč se vzdalujeme Bohu?
Postoje omezování přístupu k Pánu Bohu mívají nedozírné následky. Náš narušený vztah s Bohem se nutně projeví ve vztazích k jiným lidem. Začneme používat stejné falešné představy ve vztahu k naším bližním.
Tadeáš Firla
Co je kolaborace?
Když v době druhé světové války někdo omlouval zabíjení, genocidu civilních občanů nacisty, tak se tomu říkalo kolaborace. Nedokážu pochopit vyjádření premiéra Slovenska Fica. S tím se nedokážu srovnat.
Tadeáš Firla
"Čím hůře, tím lépe"
Tak mně toto rčení napadlo v souvislostí se situací u nás, částečně ve světě. Pro některé opravdu zlé je dobré. A taky to dokážou patřičně použít ve svůj prospěch. Využijí při tom strach a nekalé prostředky. Chci na to upozornit.
Tadeáš Firla
Paní Schillerová je zklamaná z Ústavního soudu
Není jen zklamaná, ale bytostně nesouhlasí. Proč asi? Nebyly naplněny ambice opozice. Zdá se, že se chtěli zviditelnit, jak pečují o náš národ a utrpěli porážku. Mohla říci na ČT 24: "Pane ministře, blahopřeji vám. Je to úspěch"?
Tadeáš Firla
Velikáni na naši politické scéně
Taky jste si všimli, že nám na politické scéně vyrostl velikán, moudrý, znalý všeho, bývalý dvojí ministr p. Karel Havlíček? Problém je v tom, že své vlastnosti a schopností hodnotí jen on sám před televizními obrazovkami.
Tadeáš Firla
Jak můžeme přispět ke snížení rasové, nebo národnostní nevraživosti ve společnosti?
Několikrát jsem byl dotázán, jak je možné v současné době v naší společnosti odolávat, nebo i bojovat proti projevům rasové nesnášenlivosti? Hodně o těchto postojích přemýšlím a pokoušíme se s přáteli zaujmout určité postoje.
Tadeáš Firla
"Když složí zbraně Hámas, bude klid zbraní. Když složí zbraně Izrael, bude po něm".
Zdá se, že toto rčení vyzkoušené dějinami platí i o konfliktu na Ukrajině. „Když složí zbraně Rusko, bude pokoj v Evropě. Když složí zbraně Ukrajina, nebude, nebo přinejmenším nebudou její okupované oblasti. Ale to i tak neskončí.
Tadeáš Firla
Ještě jednou - naše země padla na hubu do země
Ve svém včerejším článku jsem zmiňoval p. ministra zahraničí Lipavského. Ten byl tepán na půdě Parlamentu bývalým premiérem jako malý kluk. Bylo to trapné a ukazuje to, jak politika opravdu nezná slitování, je egoistická.
Tadeáš Firla
Naše země padla hubou do země
Tuto větu jsem slyšel dnes před druhou hodinou ranní od poslance ANO. Přiznám se, že jsem strávil několik hodin u televize, abych si vyslechl, proč naše vláda čelí hlasování o nedůvěře vládě? Je půlnoc druhého dne a není konec.
Tadeáš Firla
"Jenom svině sedí dnes v kině"
Tento slogan jsem si vypůjčil od vysoce postaveného člena vládnoucí strany v Polsku, který takto reagoval na film polské scénáristky Agnieszki Holland "Zelená hranice. V kině jsem se cítil velmi dobře a doporučuji shlédnout film.
Tadeáš Firla
Ještě jednou - Babiš prezidentem
Dnešní článek je pokračováním včerejší úvahy na téma, co by se stalo, pokud by p. Babiš byl prezidentem. Potvrzuje to mé mínění, že poslanci naší opozice, nejsou schopni pravdivě se vyjádřit k působení jejich šéfů.
Tadeáš Firla
Babiš prezidentem
Článek je reakcí na rozhovor p. Kolovratníka s ministrem dopravy Kupkou ve věci excesů p. Babiše v Parlamentu v tomto týdnu. Tak jsem si znova vydechl na pomyšlení, že by snad Babiš byl před půl rokem zvolen prezidentem naší země.
Tadeáš Firla
Jak navzájem nesouhlasit?
Do tohoto volebního mlýna jsem taky přispěl několika články. Samozřejmě jsme svědky mnoha komentářů na sítích. Některé jsou zajímavé, jiné podpásové. Je to naše "Vox populi". Díky za tento dar demokracie. Přesto se ozývám znovu.
Tadeáš Firla
Ve třech větách tři lži
Do třetice mých úvah o prezidentské volbě sdílím ještě jeden postřeh, jak ve společnosti lež stíhá další lež. Je to kumulované, na jednom billboardu, který bude zřejmě hyzdit republiku. Je to směr naší cesty? Doufám, že nikoliv.
Tadeáš Firla
Zavrženíhodná a hanebná kampaň
Hodnocení slov a jednání Andreje Babiše samozřejmě graduje. V pondělním pořadu "Události komentáře" označil ústavní právník p. Kysela Babišův způsob kampaně za zavrženíhodný a hanebný.
Tadeáš Firla
Kdo se nejvíc radoval po prvním kole prezidentských voleb?
Při těchto volbách nebylo možné si nevšimnout emocí, které kandidáti a jejich týmy prožívali. Kdo vyjadřoval radost a vděčnost? Jak se chovali k oponentům? Jak vypadaly jejich obličeje? Všimli jste si toho? Já ano a proto sdílím.
Tadeáš Firla
Ježíšek panáček, nebo mocný Bůh?
Jako každým rokem i letos jsme často slyšeli o Ježíškovi, v různých obměnách. Je to již takový folklor, naše kultura, na co jsme si zvykli a zdá se to velmi milé, zvlášť pro děti. Nakonec on sám není tak důležitý, jen dárky...
Tadeáš Firla
Příměří, nebo kapitulace?
V současné době ve veřejném prostoru sílí hlasy, které volají po jakémsi příměří, které by vedlo k ukončení války na Ukrajině. Zaujal mne rozhovor p. Vondráčka, bývalého předsedy Parlamentu ČR s ministrem zahraničí p. Lipavským.
Tadeáš Firla
I ve společnosti platí, že "pýcha předchází pád"
Možná, že po volbách bude atmosféra v naší společnosti očištěna, více pokojná. Ukázalo se, že arogance, lež, nenávist se někdy řítí, jako domeček z karet. Pokora, pravda taky někdy zvítězí. Sdílím mojí radost a údiv .
Tadeáš Firla
Paradox 28. září 2022
Byl to den plný aktivit. Událo se několik zajímavých akcí. Některé mrazily krev v žilách, jiné vyzařovaly pokojem a vděčností. Při udělování medailí v Senátu jsem ukápnul slzičku. Věřím, že se nerozhoduje, kam budeme směřovat dál.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 132
- Celková karma 18,67
- Průměrná čtenost 575x