Jsme ohroženi sektářstvím?

Zdá se, že organizace Svědků Jehovových je sekta. Je možné, aby do naší  společnosti a do politického života pronikly sektářské prvky? Posuďte sami. Máme se jich obávat? Co můžeme udělat? 

Stojí na ulicích našich měst a obci, u stojánků s náboženskou literaturou. Jsou velmi milí na první pohled, usměvaví a nabízejí své služby lidem kteří mají ve svém životě otázky a nenaplněné touhy a potřeby. Ano, jsou to členové náboženské organizace Svědků Jehovových. Velmi často s nimi hovořím a docela důkladně jsem studoval jejich učení, styl života a způsob prezentace v naší společnosti. Mnozí religionisté, teologové, psychologové i křesťané, kteří mají s nimi cokoliv do činění řeší otázku, zda patří do skupiny tzv.: náboženských sekt? Zdá se, že zde není zcela jednoznačný pohled, ale snad se všichni shodnou, že v každém případě tato specifická skupina má sektářské rysy, principy, aniž si to většina z nich neuvědomuje, nebo nepřipouští a brání se před tímto zařazením.  Dovolím si vyjmenovat jen některé z nich na základě bádání odborníků pro zkoumání náboženských systémů i na základě osobního poznání.

O které sektářské prvky se jedná v tomto případě?

1. Klíčovými osobami každé sekty jsou vedoucí „guru“. V tomto případě ve vedení světové asi osmi miliónové organizace stojí autoritativní  tzv.: „Věrný  a rozvážný  otrok“. Po vzniku to byly charismatické osobnosti, nyní skupina 8 mužů  ve Warwick v USA. Veškeré řízení, učení, organizace života jednotlivých členů, sborů, je dáno jejich rozhodnutím. Zasahují skrze starší sborů do nejmenších detailů rodinného i osobního života. Jejich nařízení je naprosto nenarušitelné, nediskutovatelné. Musí být respektováno za všech okolností. Neexistuje žádná kritika, vlastní jiný pohled na cokoliv.  Všichni na otázky odpovídají stejným způsobem, dokonce stejnými slovy, což navozuje dojem, že tyto věci mají naučeny přesně podle „ducha“ vedení. Jakékoli otázky, pochybnosti, náznaky nepodřízení se autoritám jsou trestány skrze soudní komise naprostým vyloučením z organizace, ostrakizací, rozdělením rodin, velikou nenávistí a pohrdáním ze strany vedoucích i zůstávajících věrných členů sboru.
2. Svědkové Jehovovi jsou přesvědčování a časem sami přesvědčeni o tom, že jsou jedineční a jsou jedinou organizací na světě, která zajištuje ochranu před soudem v Armagedonu a budou moci žít na navěky na rajské zemi. Jsou si vědomí toho, že jen oni opravdu pracují pro Boží království, jen oni „makají“ a nikdo jiný. Osobně jsem to slyšel mnohokrát z jejich úst.
3. Jsou velmi kritičtí vůči světu, ve kterém žijí, vůči všem církvím, institucím, organizacím. Jejich názory na tyto subjekty jsou až arogantní a povýšenecké. Většina toho, co je obklopuje je zlé, zaslouží pohrdání a odsouzení. Zdá se, že tyto názory nejsou primárně běžných členů sborů, ale útoky jsou vedeny ze strany jejich vedení a starších sborů.
4. Podle mnoha internetových zdrojů a literatury, Společnost Strážná věž zneužívá důvěru svých členů i finanční prostředky. Lze doložit, že ač se chlubí tím, jak odmítá přijímat krevní transfúzi, odmítá jakýkoliv způsob boje, nebo války a radikálně se staví proti kouření svých členů, tak na druhé straně spolupracovala ještě nedávno s krevními bankami, zbrojařskými i tabákovými koncerny. Finance, kterými podporují členové stavby svých sálů království  v jednotlivých zemích jim nepatří, ale přecházejí jaksi automaticky a direktivně do rukou těch „otroků“ v USA. Nejdůležitější je, aby byla jednota, mlčení a souhlas. Hlavně, aby se o těchto praktikách nehovořilo na veřejnosti.
5. Mnohokrát v minulosti byly předpovídány důležité události, které se však nikdy nenaplnily. Kupodivu selhání a vina byla nakonec vhozena na běžné členy. Oni údajně tato proroctví vzali moc vážně a pochopili špatně. Nikdo se samozřejmě nebyl schopen omluvit, vzít vinu na sebe. Spíše literatura, která byla svědkem těchto lží a polopravd byla stažena z oběhu a kritikové byli umlčeni.

Uvědomil jsem zcela nedávno, že na naší politické scéně, nebo i ve společnosti lze vypozorovat některé skupiny, hnutí, která jakoby částečně, více, nebo méně připomínají principy této organizace, zmíněné v první části článku. Nejsou to sekty. Podobnost je zcela náhodná. Aniž bychom chtěli, aniž se snažíme neodsuzovat nikoho, nemůžeme se zbavit dojmu, že se nám to nevyhýbá, spíše naopak.

Jako národ prožíváme v posledním období růst, mír, svobodu, ale i nepříjemné věci, jako rozdělení, nenávist, nevraživost. Mnohé z těchto vlastnosti jsou dány částečně tím, kdo nám vládne na všech úrovních, jaké jsou naše rodiny, jak se sami snažíme budovat, pomáhat, povzbuzovat sebe navzájem….

• V současné době v čele naší země stojí schopný a bohatý podnikatel, který by mohl být pro další podnikatele a pro mladou generací naší země, příkladem, jak efektivně pracovat, pomáhat, inspirovat, podporovat potřebné, dodržovat zákony a těšit se uznáním.
• Myslím, že bych nyní dokázal vypíchnout některé vlastnosti, které by nás propojily jaksi jednoznačně s těmi zmíněnými v článku.  Žádný z dosavadních vládních představitelů nebyl tak znám a tak omílán denně jako tento. Stále prožívám jako křesťan jakýsi pocit úcty, který mi nedovolí psát zcela otevřeně a kritizovat premiéra, za něhož se mám podle Bible modlit, navzdory všemu.
• Pokusím se jen načrtnout a ponechat na Vaší úvaze, zda znepokojivé prvky z organizace v úvodu článku mají co do činění s naším životem a zda nás nějakým způsobem ohrožují a mohou mít důsledky i do budoucna. Je to složitější, protože hnutí, které vládne, ale je zcela podřízeno premiérovi, násobí toto nebezpečí a napětí ve společnosti.
• Všiml jsem si, že již od začátku vzniku, členové (poslanci) stojí za svým šéfem bez výhrad. Téměř bez výjimek hovoří stejným jazykem v každé řešené oblasti. Je to zjevné, až neuvěřitelné. Možná špatně poslouchám a samozřejmě neslyším všechno, ale co jsem doposud slyšel, tak nezaznělo z jejich úst ani jediné slovo nesouhlasu s vyjádřením šéfa („guru“). Možná jsem moc citlivý na SJ, ale tento způsob vyjadřování vládního hnutí, se jeví, jako přes kopírák. Až se naskýtá otázka: „co by se ještě muselo stát, aby někdo nesouhlasil, aby si dovolil mít opačný názor a dovolil si říci veřejně: „To už je přes čáru, to mi už nedovolí svědomí, to nevydržím.“ Je zřejmé, že ti, kteří doposud nesouhlasili, tak se museli odporoučet. Hlavně na veřejnosti to musí všichni hrát souhlasně, jednotně, poslušně.
• A ještě několik z mnoha nešvarů, z kterých mrazí v zádech, je ta jistota, že: „ Jen my to děláme správně, my to dáme, my tomu rozumíme, jen my makáme. Jiní nám škodí, útočí proti nám, lžou, nenávidí nás“. Zdá se, že v tomto případě, společný jmenovatel není potřeba hledat. Zavání to pýchou, arogancí, neúctou vůči jiným. Není to sektářství, ale vypadá jako sektářství. Není to manipulace, ale tak to vypadá. Sami víte, že: „Opakovaná lež se stává pravdou, nebo, že pýcha předchází pád. A arogantní muž je jako tvrz, kterou nelze dobýt.“ Pokud si zvykneme, že některé z těchto věcí se stávají normou, zhrubneme v našem jednání, motivacích, ve vztazích. Zvykneme si a to může zničit mladou generaci, naše vztahy i náš národ. Sektářem se člověk stává po delší době manipulace, indoktrinace, když přestane přemýšlet, přestane se ozývat a zvykne si. Je mu dobře.  Až pak dochází k tragédii.
• Myslím, že zvlášť v době 30 – ti letého výročí od listopadu je dobré zvednou alespoň svůj hlas článkem, účastí na demonstracích, hlasem ve volbách a praktickou aktivitou. Tak to cítím, tak jsem to udělal. Nechci se jen modlit a nečinně přihlížet.
• Stále si myslím, že vést neznamená vládnout, ale sloužit, mít úctu ke svým oponentům, mít pokojné, pokorné a radostné srdce, přiznat své chyby a být příkladem. Moc bych to přál všem našim vládnoucím