Pan Filip hledá svobodu

"Nevím jak kdo, ale nejen já tu "svobodu" těžko hledám a někdy si připadám, že ji nejde najít. Tím nechci zpochybnit cokoli pozitivního, co se za posledních 30 let ve prospěch občanů udělalo."

Článek je reakcí na "hledání svobody" p. Dr. Vojtěcha Filipa - předsedy KSČM a místopředsedy Parlamentu ČR., který  napsal na svém FB profilu.  Když hledá svobodu, to znamená, že už ji měl a musel ji ztratit. Vlastně ani nevíme, zda to myslí vážně, nebo jen žertuje z občanů této  země. Tak jsem si vzpomněl na několik banalit vlády jedné ruky a bývalé "komunistické svobody". Velmi často jsem cestoval do Polska. Čekal dlouhé hodiny na hraničním přechodu, někdy ze strachem, aniž bych cokoliv proti zákonného převážel (kvůli dětské kombinéze a šroubováku jsem byl pokutován a kvůli nějaké křesťanské knížce jsem byl v osobní prohlídce až do spodního prádla - jaká komedie). Jen jednou jsem si zažádal o devizový příslib do Řecka. Kdepak.. Nikdo se ani neobtěžoval uvést důvod zamítnutí. Při porodu našich čtyř dětí byl problém předat kytku ve dveřích oddělení pro manželku. Na pořadník pro koupi Škodovky jsem čekal ještě v roce 1989 celých dvacet čtyři hodin. V době mého dospívání jsem prožíval touhu studovat. Jako křesťan jsem nebyl přijat ani na střední školu, o vysoké ani nemluvě. Teprve až v 45 - ti létech jsem maturoval a pokračoval ve studiu ne universitě. Promoce jsem prožíval se vzrušením a vděčností, že lidé, podobní Vám již u vlády nebyli. Na vojně jsem byl několikrát vyslýchán, zabavili mi Bibli a přikázali číst Leninovy spisy. Mého dobrého přítele zavřeli do vězení kvůli svědomí, které mu nedovolovalo podepsat přísahu. Užil si docela dost Vaší svobody. V době totality se říkalo: " Když je šití, nejsou nití. Když jsou nití, není šití". To bylo velmi výstižné. Vždy něco chybělo, téměř nic nešlo. Pamatujeme si na špinavé obce a města, nepořádek, zmatky....Nesmyslné předpisy. Především na zmařené životy na hranicích, v politických procesech. Nestydí se p. Filip psát o svobodě a nesvobodě. Myslím, že to, že může říci cokoliv, je jeden z těchto darů, které navzdory problémům si potřebujeme stále uchovávat. V mém mládí jsme pravdu nemohli říci. Neměli jsme roušky, ale masky. Někteří se stávali pokrytci, žalobci. Pan Filip to dobře ví. Chraň nás Bože před lidmi, kteří by tak rádi vrátili dějiny zpět a nastolili svobodu. Srovnávat komunistickou totalitu se současností je nemožné.