Ovšem nejsmutnější na tom je, že my mladí musíme v současné době pracovat do strhání těla a ze svých daní stále více přispívat do státního rozpočtu, abychom na ty neustále se zvyšující penze oněch gerontů penzistických vydělali. A přitom ani sami nevíme, kdy a zda se vůbec nějakých penzí dočkáme.

A že se zatím neustále zvyšuje věk dožití ovlivnila i ta skutečnost, že tato generace, na rozdíl od nás trávila značnou část pracovních dob vysedáváním na všelijakých stranických, svazáckých, ROH, SČSP, brigád socialistické "práce" a bůh sám snad ví jakých dalších schůzích, a tak nebývali prací vyčerpáni, jako budeme v budoucnu my. A pokud už byli na svých pracovištích, pak je především zajímalo kde jaký melouch v pracovní době zrobit a co kde pokrást v duchu tehdejšího hesla "kdo nekrade, okrádá rodinu".

A přitom nebýt nás mladých, kteří jsme před těmi, dnes už více jak třiceti roky tehdy pozvedli nad naše hlavy ten prapor svobody a demokracie, který stále hrdě neseme vstříc naší šťastné, světlé, demokratické budoucnosti, tak bychom právě díky této generaci jistě už všichni dávno hlady a bídou pokapali.

Asi jste přiznáním svého věku p.Tadeáši udělal chybu. Učinil jsem to nedávno i já, a tak mě zdejší "demokraté" pohotově oslovují dědo, jeden z nich "nejhrdinštější" a VIP bloger zároveň používá oslovení dědku. Je mi to celkem jedno, spíš by mě nejvíc urazilo, pokud by mě někdo nazval "demokratem".

Pokud ho vybídnu k osobnímu setkání, kde si můžeme celou záležitost objasnit, uchýlí se jen k urážkám a invektivám, takže jak říkám, "demokrat" jak vyšitý, a že jich zde nyní je.

Mějte se a pěkný večer přeji.

Tak všechno nejlepší, Tadeáši!:-)

Napsal jste to hezky. Zvlášť v závěru ty "bonmoty"...ano, jsou pravdivé.

Nic není náhoda a tudíž ani to, že jsem se "náhodou" dostal teď k vašemu. Vaše povídání je mi blízké a nejenom tím, že jsme stejně staří ;-)

k vašemu blogu

Krásné. Děkuji

Pustite si When I am sixty-four. To je naša pieseň. Tie aforizmy sú nádherné. Len nestrácajte nádej a zvedavosť. Karma.